Nábřeží, Brno

Původně řeka Svitava přirozeně meandrovala v přírodním korytě. Rozvoj místního průmyslu však řeku postupně zkomprimoval do úsporného a racionálního tvaru, který vyhovoval provozu továren a továrniček. Na “odkanalizování” řeky navázalo “zadrátování” trasou výrazného elektrického vedení a dalších inženýrských sítí či produktovodů.

Obraz řeky coby přírodního fenoménu se proměnil na zahloubený průmyslový kanál. Historický tvar meandrující řeky není možné z prostorových důvodů vrátit. Do péče nám byl svěřen pás městské krajiny obklopující řeku Svitavu. Zásadním úkolem je protipovodňová ochrana konkrétních partií města a její organické zapojení do současných urbanistických struktur, které jsou v tomto případě poměrně různorodé. V současnosti těmto strukturám dominují brownfieldy, které občasně prostřídají menší celky rezidenční zástavby. Průmyslové areály z 19. a 20. století s velkou tradicí jsou postupně transformovány na nové multifunkční komplexy s bydlením a službami. V menší části z nich probíhá stále výroba, ale zároveň je zde též perspektiva konverze na objekty jiného účelu.

Transformace brownfieldů na nové a živé části města je současným trendem a symptomen evropského urbanismu. V našem případě je zde fenomén řeky, který vytváří přirozenou osu a propojuje jednotlivé transformační záměry napříč městskými čtvrtěmi. Z uvedeného plyne, že zdaleka nejde jen o protipovodňová opatření a jeho zapojení do městské struktury, ale že nové veřejné prostory v rámci městské říční krajiny mohou proces katalyzovat, blahodárně působit na rozvoj dalších navazujících lokalit a napomoci úspěšnému překonání problematických sociálních procesů a jevů.